13.02. 17:00 Jablonec n N. - Prosek 1:3 (-21,21,-24,-21)

Cesta do Jablonce byla tak rychlá že nám ani nestačili zdřevěnět nohy, je proto namístě poděkovat řidičům a pilotovi za jejich obětavost a odhodlání udělat pro team vše na i mimo palubovku.
Při vstupu na hrací plochu jsme se hned začali seznamovat s domácím prostředím. Bylo tam teplo, vysoký strop a světla neoslňovala podávající hráče, ale i přes všechny tyto aspekty jsme věřili v náš úspěch.
Z jedenácti „odhodlaných mladíků“ se kaučove důvěře těšili tito lidé: Dráža pink, Pája a Tom kladivo, Ládík bijec, Tigr a Endy deskyčové a Richrd jako všudečap a jistošťouch. Do koncovek občas naskočil Majkl aby podpořil obranu na kůlu.
Všichni jsme určitě měli na mysli poslední zápas sezony, kde zkušenostmi ostřílení muži z bižuterie podlehli našemu „tlaku“ a mladistvé dravosti. Byli jsme povzbuzeni naší výhrou, ale už od prvního balonu bylo jasné, že tentokrát se bude hrát volejbal. Po hřišti lítali hráči, balóny, emoce, prostředníčky, ale nikdo do ringu nehodil ručník. Soupeř se zuby nehty držel do stavu 15:15 a až pak jsme si začali tvořit malý náskok, který jsme si udrželi až do konce a set jsme vyhráli.
Druhé dějství začalo pro nás neúspěšně. Při prvním oddechovém tajmu měl soupeř na své straně výhodu dvou míčů. Odpočali jsme si, uklidnili se, vlítli jsme na ně a…najednou prohrávali o pět balónů. Druhý set byl jediným černým puntíkem naší severské výpravy.
Další dva sety byli stejně vyrovnané jako ten první. Rvali jsme se o každý bod. Udělali jsme několik chujovin, ale nekupili jsme chybi, otáčeli ztráty a dobře přihrávali. Ať se nás jablonečtí fanoušci snažili rozptýlit sebevíc, zachovali jsme chladnou hlavu a dotáhli zápas do vítězného konce. Třikrát HURÁááá!

Je tři čtvrtě na sedm, sezona se nám (doufám!) chýlí ke konci a je proto třeba využít každou možnost, jak přispět do píny. Třeba i pozdním napsáním článku.

Endy